Zrušený tendr na nový daňový systém: správný postup, anebo vyhazování peněz?

Martin Burián, člen představenstva, Asociace softwarových agentur (ASWA)

Přípravy na vznik nového daňového informačního systému (nDIS), který měl stát řádově miliardy korun, běžely deset let a samotný tendr probíhal poslední dva roky. Generální finanční ředitelství se ho přesto rozhodlo zrušit a do budoucna se plánuje spokojit „jen” s modernizací stávajícího systému, informovaly Hospodářské noviny.

Tento krok lze pochopit, ba dokonce podpořit, neboť z původních tří účastníků podal konečnou nabídku pouze jeden. A tak nebylo co porovnávat.

Proč ostatní dodavatelé nabídku nepodali a proč bylo zájemců na lukrativní zakázku tak málo, musí vyhodnotit Generální finanční ředitelství a při přípravě nového tendru se z toho poučit.

Jestli tedy nový tendr vůbec bude… Finanční správa má v tuto chvíli de facto dvě možnosti. Buď postupně modernizovat stávající řešení, nebo připravit zadávací řízení na nový informační systém, který měl být pro úředníky technologickým skokem o několik desetiletí dopředu. Příprava takového tendru je náročná a cílem každé veřejné soutěže by měl být co nejvyšší počet kvalitních uchazečů, kteří spolu v transparentním zadávacím řízení soupeří o návrh nejlepšího řešení za nejlepší cenu. Pokud v soutěži zůstane jeden uchazeč, je s vysokou pravděpodobností v zadávacím řízení něco špatně.

Na ukončený tendr už byly vynaloženy peníze, čas i energie. Ale nemusí to být promarněná příležitost, pokud tyto zkušenosti Finanční správa využije při přípravě nového zadávacího řízení.

Pokud by dalším postupem měla být jen modernizace stávajícího systému ADIS, mělo by být finanční ředitelství v této oblasti transparentní a otevřeně popsat přesný záměr. Postupná modernizace má smysl pouze tehdy, pokud systém stojí na kvalitním architektonickém a technologickém základu, což není u třicet let starého systému pravděpodobné. Finanční správa by měla tudíž věrohodně doložit, že takový základ skutečně existuje.

Avizovaná modernizace nesmí být jen označením pro dlouhodobou údržbu, záplatování a postupné rozšiřování původního řešení. To má své limity, a proto je zde velké riziko nehospodárného řešení, kdy se nikdy nepodaří dohnat technologický dluh.

Finanční správa musí velmi důkladně porovnat celkové náklady životního cyklu. Je levnější udržovat a dílčím způsobem modernizovat starý systém, nebo vybudovat systém nový? Jaké přínosy a překážky přináší taková řešení pro úředníky, daňové poplatníky či z pohledu datové analytiky pro stát? Jaká je dlouhodobá koncepce architektury, funkčního rozšiřování i zapojení prvků umělé inteligence?

To, co je levnější dnes, může být velmi drahé z dlouhodobého hlediska. Vždyť chod stávajícího systému vyjde podle dřívějších vyjádření na vyšší stovky milionů korun ročně.

Pokud tedy chce stát fungovat moderně a efektivně, mělo by finanční ředitelství představit cílovou architekturu, migrační plán a porovnání celkových nákladů životního cyklu.

Finanční správa si pochvaluje alespoň to, že se zbavila závislosti na původním dodavateli, a dodavatele údržby stávajícího systému soutěží každé čtyři roky. Ale to ještě neznamená, že není uzavřená ve vendor lock-inu. Závislost nemusí být jen smluvní, ale také technologická, znalostní i provozní. Navíc v této situaci bude pro jakéhokoliv nového dodavatele bez podrobné znalosti třicet let starého systému nesmírně složité ve výběrovém řízení uspět a do celého systému naskočit.

Stát by měl vlastnit produktovou znalost systému, dokumentaci, architekturu a schopnost samostatně rozhodovat o jeho dalším rozvoji. Zdrojové kódy jsou v tomto ohledu pouze nutné minimum.

Skutečně nezávislý bude stát až tehdy, když bude používat technologie dostupné mnoha dodavatelům a současně bude lépe než dodavatelé vědět, co má systém dělat, proč to má dělat a jaké jsou jeho priority.

Finanční správa by po ukončení tendru na nDIS měla na tyto otázky odpovědět a nastínit své další plány. Pokud odpovědi nezná, hrozí jen velmi drahé udržování stavu, ze kterého se přitom ještě nedávno chtěla díky novému systému vymanit.

Martin Burián

Spoluzakladatel a CEO ve společnosti Fragaria, která od roku 2005 vyvíjela a dodávala webové aplikace a IT systémy pro startupy, bankovní sektor a další firmy v tuzemsku i zahraničí. Má mnohaleté zkušenosti s vývojem vlastního softwarového produktu a jeho užitečnosti pro pokrytí potřeb a zefektivnění procesů klientů. Čtvrtým rokem vede v ASWA expertní tým, jehož cílem je zkvalitnit veřejná zadávací řízení na dodávky softwarových produktů a služeb, pomoci státu získávat kvalitní a hospodárné řešení s důrazem na vyvážený vztah s dodavateli a kvalitu, škálovatelnost a udržitelnost výsledných řešení.