Má smysl posuzovat významné IT projekty centrálně, jak se usnesla vláda?

Vláda bez větší pozornosti v polovině září přijala usnesení k řízení výdajů v oblasti informačních a komunikačních technologií a umělé inteligence. Tento krok dává v oblasti digitalizace Česka smysl, ale má i svá úskalí, píše v komentáři Martin Burián, člen představenstva Asociace softwarových agentur (ASWA), která se tématem veřejných zakázek na digitální projekty dlouhodobě zabývá.

Martin Burián, člen představenstva, Asociace softwarových agentur (ASWA)

Vládní usnesení ze 14. září zavádí nový postup pro řízení ICT projektů, které bude nově řídit už od jejich vzniku. Každý záměr bude evidován po celý svůj životní cyklus a musí získat jednu ze tří priorit. Bez ní až na stanovené výjimky nebude možné projekt realizovat ani na něj čerpat veřejné prostředky.

Ještě před vypsáním zakázky se bude posuzovat její cena, harmonogram, přiměřenost kvalifikačních požadavků a technické či smluvní parametry. Zakázky nad třicet milionů korun pak budou po projednání předsednictvem Rady vlády pro informační společnost předloženy také přímo vládě, a do jejího rozhodnutí nebude možné zadávací řízení zahájit.

Z pohledu optimisty dává nový systém hluboký smysl. Vláda chce projekty prioritizovat a získat lepší přehled o tom, co jednotlivé instituce vyvíjejí a připravují. Chce sbírat data, posuzovat kvalitu zadání, technické parametry, smluvní podmínky či harmonogram a omezovat vendor lock-in. A to vše je bezpochyby více než zapotřebí.

Je ostatně v zájmu všech občanů, aby prostředí v Česku nabízelo férovou a transparentní soutěž, dobře připravené veřejné IT zakázky, kvalitní hodnoticí kritéria a kompetentní projektové řízení na straně státu. Přesně tak totiž vypadá cesta k efektivní a hospodárné digitalizaci a kvalitním softwarovým produktům a službám pro firmy i běžné občany.

Díky nástupu umělé inteligence a s tím souvisejícím zlevněním a zrychlením tvorby zdrojového kódu, vzniká obrovské množství aplikací a systémů. A to může být paradoxně past, přestože kolem sebe stále slyšíme, že naprosto všechno je zapotřebí digitalizovat.

Všechny tyto aplikace a systémy totiž musí někdo provozovat, zabezpečovat, zálohovat, opravovat. A to stojí nemalé peníze.

Proto je podstatné si ještě před zahájením vývoje jasně říct, proč má daný projekt vůbec vzniknout a pro koho má mít hodnotu. Protože nový digitální systém bez hodnoty – ať už pro občany, firmy, úředníky nebo stát – je lepší vůbec nevytvářet.

Dává tedy smysl, aby stát vyvíjel a financoval jen takové systémy a projekty, které mají jasnou prioritu, přinášejí skutečnou hodnotu a někomu reálně pomohou.

A pohled pesimisty? Obavy jsou na místě. Nový způsob řízení IT projektů přinese další administrativu a může prodloužit jejich přípravu. Ze správně míněné kontroly kvality se navíc snadno může stát jen další schvalovací razítko, které digitalizaci spíše zpomalí, než aby ji zlepšilo.

Klíčové proto bude, kdo a podle jakých kritérií bude projekty posuzovat. Státní IT zahrnuje velmi rozdílné a často technologicky složité projekty. Centrální posuzování tak bude vyžadovat dostatek lidí s odborností a praktickou zkušeností, kteří dokážou rozlišit skutečný problém od formálního nedostatku. Jinak hrozí, že kontrola skončí především požadavky na další dokumenty.

Otázkou je také kapacita celého systému. Pokud bude posuzovaných projektů příliš mnoho, může se právě centrální kontrola stát úzkým hrdlem celé digitalizace.

A konečně, systém bude jen tak dobrý, jak kvalitní budou kritéria, podle kterých se bude rozhodovat. Pokud budou jasná, předvídatelná a budou se na základě zkušeností průběžně zlepšovat, může nový model zvýšit kvalitu státních IT projektů. Ale pokud se z něj stane jen další vrstva administrativy, dosáhne přesného opaku.